Noc s Andersenem ve školní družině
Z pátku 27.3. na sobotu 28.3. 2026 se v naší školní družině a klubu odehrálo něco, co by běžný smrtelník označil jako „přespávačka”. Zkušenější účastníci však vědí, že šlo o mnohem víc, o legendární Noc s Andersenem, která v sobě ukryla spoustu dobrodružství, čtení, gastronomie i lehké známky chaosu.
Večer odstartoval slavnostním uvítáním, při kterém bylo jasné, že spát se dnes jen tak nebude. Po úvodních slovech, vybalení spacáků a karimatek, se děti vydaly na tajemnou stezku noční školou.
Stanoviště byla označena písmeny, která dohro mady tvořila jméno Andersen a opravdu nebylo snadné je jen tak najít. Celá stezka probíhala po tmě pouze s baterkami a čelovkami. Tato skutečnost vedla k tomu, že děti se rozdělily do dvou skupin. První statečně postupovala vpřed, druhá pak statečně svítila ostatním přímo do očí. Děti si nad zadanými úkoly pořádně potrápily hlavy, ale nakonec je všechny společnými silami úspěšně zvládly.
Po návratu z expedice, kdy se naštěstí nikdo neztratil, se jedna z tříd proměnila v místnost plnou hudby. Zpívalo se, hrálo na klavír (tedy samo ne, skvěle hrála paní vychovatelka Jitka) i na různé další nástroje (to byl úkol dětí) – dřívka, triangly, bubínky… zkrátka na všechno, co dokáže vytvořit pořádnou zvukovou smršť, která by strčila do kapsy i tsunami.
Pak přišla na řadu konečně báječná večeře, o kterou se postarala paní vychovatelka Jana N. Děti měly špagety s omáčkou a sýrem. Jedly je s takovým nadšením, že kastroly byly okamžitě prázdné a bříška naopak hodně rychle plná. Zbylo jen spousta špinavého nádobí.
Po jídle následoval Disney kvíz, kde se ukázalo, že děti mají přehled o pohádkách větší než většina dospělých o světovém dění.
Pak krátká hygiena, převlečení do pyžam a konečně to hlavní – čtení knih, které si děti donesly z domu. Děti četly, poslouchaly příběhy a na chvíli to vypadalo, že noc bude klidná, poetická a čas večerky budu splněn. Jenže šlo o pouhou iluzi, najednou se spustila polštářová válka a naše školní „ložnice” se proměnily v bitevní pole. Polštáře létaly vzduchem, smích byl slyšet jistě až u Jedovnické radnice a spánek dostal oficiální výpověď. Nakonec přeci jen naše škola utichla a děti se oddaly zaslouženému spánku.
Ráno malí hrdinové díky dobrotám od maminek doplnily energii po náročné noci, zabalily si svá provizorní ležení a s úsměvem na tváři, snad i s radostí v srdci, přivítaly své milované rodiče.
A H. Ch. Andersen? Ten by měl, myslím, radost, že jeho pohádky stále žijí!
(J. Ševčíková)